Jednou za temné noci,
když na měsíc vyjí vlci,
ve vesnici skryté v listí,
když gai si zuby čistí,
ozve se rána!!
Zle zakráká černá vrána.
Aburama vyšle brouky,
by prozkoumali zvuky z louky.
všichni tam běží
a koukají na dvě těla
co tu leží,
co by žít ještě chtěla,
ale nemůžou...
když na měsíc vyjí vlci,
ve vesnici skryté v listí,
když gai si zuby čistí,
ozve se rána!!
Zle zakráká černá vrána.
Aburama vyšle brouky,
by prozkoumali zvuky z louky.
všichni tam běží
a koukají na dvě těla
co tu leží,
co by žít ještě chtěla,
ale nemůžou...
Dva přátelé setkali se v boji,
přes skrývanou lítost svoji,
navzájem se skolí.
Koho to víc bolí?
přes skrývanou lítost svoji,
navzájem se skolí.
Koho to víc bolí?
Hinata svírá tělo mrtvé lásky,
laská umírajicímu zlaté vlásky.
Ten dodýchá jí v náručí,
Hinatě puká srdce z obručí.
vtiskne mu polibek, jediný, první a poslední,
pláče, i když se rozední...
laská umírajicímu zlaté vlásky.
Ten dodýchá jí v náručí,
Hinatě puká srdce z obručí.
vtiskne mu polibek, jediný, první a poslední,
pláče, i když se rozední...
A příští den v poledni,
na dva hroby pohlédni.
jeden bílý, druhý černý.
Blílý pro toho, co zůstal věrný,
černý pro toho, co život měl perný.
Na jednom květiny, věnce a růže,
na druhé, lehce spočítat se může
květin, co zde nekvetou...
jen jedna jediná růžová květina,
co kvůli němu uvadla...
na dva hroby pohlédni.
jeden bílý, druhý černý.
Blílý pro toho, co zůstal věrný,
černý pro toho, co život měl perný.
Na jednom květiny, věnce a růže,
na druhé, lehce spočítat se může
květin, co zde nekvetou...
jen jedna jediná růžová květina,
co kvůli němu uvadla...
